Z pohledu Nicol:
S plačem jsem otevřela dveře od domu a rovnou jsem běžela do meho pokoje.Tašku s věcmy jsem hodila pod stul a svalila se na postel kde jsem začala plakat ještě vic.Z plače mě vyrušilo klepani na me dveře od pokoje, byla to mamina.Přišla ke mě, sedla si na postel a ja se hned zvedla a silně ji objala, nejvic jak to jen šlo, slzy mi stekaly po tvaři.
"Zlatičko co se stalo"."Mami, Tom vi o me minulosti a naražel do mě, ja jsem se naštvala a malem ho praštila, Justin to všechno slyšel a chce vědět všechno vědět"."To bude dobry, ale Nicol měla bys mu to řict, jednou se to dozvi"."Ja vim ale jak mu to mam řict"."To je na tobě, věřim že to zvladneš" mamina mi dala pusu na čelo a odešla.Ja tam ještě nějakou domu bezhybně seděla a ještě jednou si všechno promitala.Nechci aby věděl jaka jsem byla, nechci aby mě takovou poznal, už takova nejsem.Ani nevim jak ale usla jsem.
*Ve škole
Potřebuju vice času na rozmyšleni jak to Justinovy řeknu.Po obědě odejdu a projdu se parkem a vše si promyslim.Ja jsem si řekla tak jsem taky udělala.Vychazela jsem z budovy školy a šla po školskem parkovišti, někdo mě chytil ze zadu na rameno a ja se strašně lekla že mi ruka vystřelila směrem do zadu z toho meho instinktu.Udeřila jsem ho do hrudi."Sakra Nicol co dělaš" byl to Justin."Promiň, hrozně si mě viděsil"."Ale silu teda maš tusim uznat" řekl a hladil si misto kde jsem ho bouchla."Co tu vlastně dělaš?" řekla jsem se skleslim hlasem."Věděl jsem že utečeš ze školy aby sem tě tu nemohl stihnout, a ty mi nemusela vysvětlovat včerejšek..." na chvili se odmlčel, a chytil mě za ruku."Ale ja o tobě chci vědět všechno, miluju tě a to se nezměni, tak mi prosim řekni pravdu".
Z pohledu Justina:
Vyděl jsem na ni že se ji do toho nechce, tak jsem ji ruku chytil silněji aby vědela že jsem tu pro ni.
"Justine je to složitějši"."Nicol podivej se na mě, život je složity ale proto tu mame toho druheho ktery nam s tim pomuže" jen se na mě usmala."Dobře, když jsme se přistěhovaly nikoho jsem tu neznala, chodila jsem do parku tancovat a tam si mě všimla skupinka lidi.Byla to tanečni crew, a ja se knim přidala, bylo to super jen ja,crew a tanec až do doby kdy jsem snimy začala chodit do baru a ze zkoušek se stalo flakani po barech.Asi měsic jsem se neukazala doma a byla pořad s crew někde v baru, pořad jsem tancovala ale už jsem to brala jako styl života." pozorně jsem Nicol poslouchal a držel ji za ruce."Stala jsem se B-girl, opijela se a rvala se s ostatnimy tanečniky kteři semnou soupeřily, neměla jsem problem kohokoli přeprat a pořadně ho zbit.Takhle se to tahlo pul roku, do doby kdy mi nepodala pomocnou ruku Michal ktery mě našel opilou před jednim barem.Pomohl mi se z toho dostat a zase bylo vše při starem ale ne na dlouho, s Michalem jsme šli jednou uličkou kde na nas vyběhly chlapi, byly to chlapi z crew a chtěly abych se vratila, ja odmitla otočila se a šla prič, po par sekundach jsem slyšela vystřel, rychle jsem se otočila a vydela Michala ležet na zemi v louži krve, běžela jsem k němu a snažila se mu pomoct ale bylo pozdě, oni tam jen staly a smali se.Strašne jsem se naštvala a vrhla se na ně ale neuvědomila jsem si že pořad maji zbraň, a padl druhy vystřel ktery mě zasahl.Pak jsem se probudila v nemocnici" dořekla a neskutečne plakala, přitahl jsem si ji k sobě a pořadně ji objal."Nicol neplač, vše je v pořadku"."Neni Justine, on mi pomohl a ja jemu ne, kvuli mě zemřel"."Né kvuli tobě, ty za to nemužeš" Nicol jen dal plakala.Nerad jsem ji viděl plakat.
"Justine už takova nejsem opravdu, všechno mě to strašně mrzi" stasle ji stekaly slzy po tvařich."Ja vim Nicol" řekl jsem a dal ji pusu do vlasu.
Žádné komentáře:
Okomentovat